Nuclear musical aneb romance na jaderce
Obsah
Nuclear musical aneb romance na jaderce
Scénář napsali Anna Povolná a Jiří Pirunčík.
Obsazení
- Dalibor - Václav "Karel Dalibor" Kouba
- Magdalena - Vendula Maulerová
- Pošta - Ondřej Novák
- Břeň - Martin Matušů
- Bálková - Zuzka Krčmáriková
- Humhal - Michal Růčka
- Sbor - Iveta Terezie Pelikánová, Áňa Povolná, Ałina Pranowič, Tomáš Tesař, Michal Růčka, Filip Kallmünzer, Michal Nejezchleb
Scénář
Prolog
Kapela začne hrát předehru, na scénu přichází Tomáš a začíná zpívat první sloku písně.
V refrénu se k němu přidá Filip a Iveta, v dalším refrénu se k němu přidá zbytek sboru. Během třetí sloky přichází Magda a Dalibor a koukají na sebe. Poslední refrén už zpívají všichni.
Scéna první
Po skončení písničky se všichni tváří zmateně, koukají do rozvrhů atd.
Alina (na Filipa): Prosím tě, nevíš, kde najdu učebnu T-101?
Filip: To je hned tady na Trojance. Stačí, když vyběhneš schody.
Tomáš: Jé, ty jdeš teď taky na ZLO?
Filip: Vy jdete na ZLO? Blázni. To bych si radši zopakoval elmu než jít na ZLO. (chechtá se a odchází)
Michal N.: Čau, hele já jdu taky na ZLO. Myslíte, že si ještě stihnu zaběhnout do pekárny? Mám fakt strašný hlad.
Alina: Mám pro tebe špatnou zprávu. Koláčky už nejsou.
Tomáš: Stejně to nestíháš, pojď raději do učebny, slyšel jsem, že Pošta hned na začátku zamyká učebnu.
Postupně všichni odchází na ZLO.
Scéna druhá
Na scéně je pár lavic a židlí, sedí tam studenti, kteří si čtou a povídají. Začne hrát kapela a Pošta přichází na scénu.
Refrén zpívají studenti společně s Poštou. Po skončení písničky Pošta odchází a s ním i studenti.
Scéna třetí
Na kraji podia sedí Borek s kytarou, na kterou hraje a žebrá. Vedle sebe má ceduli s nápisem: "Jsem matematický fyzik a mám hlad. Počítám domácí úkoly z počtů za jídlo." Na scénu přichází Dalibor a Tomáš, Filip, Michal R. a Iveta.
Tomáš (hodí Borkovi peníze): Třeba tak taky dopadnu a karma je svině.
Borek: Díky! Konečně už mám na pivo! (odchází)
Všichni si sedají ke stolu.
Filip: Ještě, že jsem z průmyslovky, už budu mít zápočet z programování.
D: Za to na LAPko jsi přestal chodit nějak rychle.
Tomáš: Tsss, LAPko...to je ti na nic. Taková chemie, to jsou kredity zadara.
D: Takhle to ale nebude se vším, budu rád, když ty zkoušky stihnu. Chtěl bych zkusit teď ten předtermín z mechaniky. Už počítám kyvadla...
Tomáš: To seš blázen, jak můžeš chodit na všechny přednášky a ještě po večerech počítat?
Ivet: Prosím tě, ty kdyby jsi počítal něco jiného než půllitry v hospodě, tak neusneš Humhalovi na cvikách.
Filip: Usnout Humhalovi na cvikách? Tak to gratuluju, že jsi přežil.
Michal Růčka: Fakt bude předtermín z mechaniky? Tak to půjdu taky.
D: Tak to bys měl umět spočítat moment setrvačnosti kapra.
Filip: Hele, já letím. Udělám úkol do ZFM a jdu spát.
D: Já taky... (všichni kromě 2 odchází, ten smutně dopije)
Tomáš: Ste lamy...
Scéna čtvrtá
Přiběhne sbor s Daliborem a Magdou a všichni zpívají a tancují.
Scéna pátá
Dalibor, Iveta, Áňa a Magda sedí na židlích, Břeň chodí kolem.
B (k Daliborovi): Tak vy mi povězte něco o Keplerově úloze, pak třeba lineární harmonický oscilátor a..hm..no, tak ještě síly závislé na čase.
B (k Áňě): U vás..tak ten vedle měl LHO, tak vy si ho vemte tlumenný, pak obě věty impulsové.
B (k Ivet): Tak u vás si pro změnu poslechnu Keplerovu úlohu a LHO a pak třeba ještě síly závislé na čase.
B (k Magdě): Už to máte?
M: No, mám napsaný ten LHO a ještě jsem opravila to matematické kyvadlo.
B (čte si to): No vidíte. I řešení té diferenciální rovnice máte hezky, tak za A.
D zamilovaně kouká na M, ta odchází a B vyruší D.
B: Ta Keplerova úloha vám nějak vázne, jinak to jde. Zkuste si to nakreslit tady na tabuli. (D jde kreslit KÚ na tabuli)
B (k Áňě): Co vy?
Áňa: Tak jsem tady něco sepsala...
B: Dekrement útlumu jste našla, dokonce víte, co dělá, ale ty věty jste tam nějak smíchala dohromady. Tak mi řekněte tu první.
Áňa: Časová derivace...eh..celkového moment hybnosti soustavy..těch..hmotných bodů je rovna..no..tomu..výslednici vnějších sil působících na soustavu.
B: Tak to přijďte příště. (k D) Co vy? (D krčí rameny) Co vám to tady vyšlo za nesmysl? No jó, vždyť vy jste si označil moment hybnosti a malou poloosu stejnými písmenky. A pak si nevíte rady, když vám tady vychází tady tohle, protože už jste zapomněl, že tohle b je ta malá poloosa a tohle je moment hybnosti. Tak mi dejte index. (D se raduje, B jde pryč)
Scéna šestá
D jde nadšen ze zkoušky a vrhají se na něj spolužáci.
Všichni se rozchází, D se dává do řeči s M.
D: Čau Magdo...koukal jsem, že sis tu mechaniku pěkně dávala.
M: Ahoj Dalibore, no, tak sedly mi otázky...ale slyšela jsem, že tys dostal Béčko, tak to gratuluju.
D: No jo, první pokus.
Chvíle ticha.
D: Hele Magdo....já sem se chtěl...teda...říkal jsem si, jestli bys jako...to...jestli máš večer čas.
M: No nic v plánu jsem neměla.
D: A nechtěla by ses jít podívat na kometu, co má být dneska vidět?
M: Ty máš taky rád komety?
D: No, docela...ale hlavně docent Štoll říkal, že má být dnes výborná viditelnost.
M: Tak v osm večer se sejdem u destíky, jo?
D: Fajn, tak zatím.
Scéna sedmá
Dalibor zpívá a přichází ze sálu, z druhé strany pak přichází Magda a zpívají společně. Na refrén pak přichází i spárovaný sbor a všichni zpívají děsně zamilovaně. Na sloku, kterou zpívá Magda s Daliborem, pak sbor tancuje.
Scéna osmá
Filip, Dalibor, Magda a Iveta sedí a píší.
Pošta (k Filipovi): Pane Kalmünzer, to mi přijde jako když se baví hluchý s němým. To abychom toho raději nechali.
Filip: Ale vždyť tu definici mám správně.
P: Pane kolego, ale to není žádný důkaz, to je lidová tvořivost. Motáte epsilon a epsilon s ščárkou, vždyť vy tomu vůbec nerozumíte. No a tohle snad nemyslíte vážně!? Zkuste si tam hodit delta místo epsilon.
Filip jde k automatu, vhodí do něj delta, z automatu potom vyletí delta zpátky, trefí Filipa do břicha, ten se svalí a odplazí se pryč.
P: S Pánem Bohem. (k D) Tak vidím, že jste se aspoň trochu učil, rozehřívací definici jste napsal dobře, ale ten důkaz se mi nějak nezdá. (jdou spolu k automatu). Když tam vhodíte epsilon tak vám...(chvilka čekání)...... vypadne Delta ale velké. To by vám nepřítel dal. Ještě se mi na to mrkněte.
Dalibor se opět vrtá v automatu.
P (k Ivet): Ukažte, co tu máte. Definice správně, důkaz taky sedí, ale moment, vždyť máte špatné předpoklady. Takhle to nemůže platit. Co vám tam chybí?
Ivet: Že by spojitost?
P: Ano, tak dneska to bude na D.
Ivet: Tak to já to zkusím ještě jednou. Na shledanou.
P:Na shledanou. (k D) Tak už vám to funguje? Ukažte. Vhodíme epsilon, vypadne, vypadne delta. No není to vzrušující? Dejte mi index.
P(k M) Slečno... tohle když píšete, tak se mi ježí, respektive by se mi ježily vlasy na hlavě kdybych nějaké měl. Celé to škrtněte, začněte myslet a napište mi to pořádně.
Magda začne zpívat.
V průběhu písničky přechází k automatu, pak si jde za Poštou pro známku.
Scéna devátá
Na schodech všichni zpívají
Tomáš: Konečně už mám první zkoušku! Myslíte, že se za týden stihnu naučit na algebru?
Michal N: Na LAPko? To nejde stihnout za týden.
Tomáš: S LAPkem se nebudu otravovat. Mě stačí Béčková matika.
Michal N.: Když myslíš...takhle nevystuduješ nic pořádnýho.
Áňa: Tak já taky budu radši trávit čas s tokamakem než s diferenciálníma rovnicema.
Ivet: Já myslím, že je lepší být na Béčkové matice, než dělat mechaniku v létě.
Michal N.: Prosímtě, ale ty už LAPko máš.
Ivet: Jo, ale z analýzy mě dneska vyhodil.
Tomáš: Kašlete na to a pojďte to zapít.
Michal.N: To se radši půjdu vyspat.
Michal, Ivet odchází spolu na jednu stranu, Áňa a Tomáš jdou na druhou stranu.
Scéna desátá
V učebně už sedí Dalibor, Magda, Áňa a Humhal. Přichází další dva studenti.
H: Na co jdete?
Filip, Tomáš: Na zkoušku z algebry.
H: Ale jdete na LAZ nebo na LAP? (rozdává zadání)
Filip: Na LAP.
H: Tak to si sedněte sem.
Tomáš: Já jdu na LAZ.
H: To si sedněte sem. Takže a je 9:05, takže 10:45 končíme.
Všichni začnou psát, Humhal luští křížovky v Metru, po chvíli usne, studenti si začnou radit, přijde Bálková.
sB: Ehm...
H se vzbudí, vyberou písemky, sB si sedne, rozdělí písemky na 2 hromádky a začne jednu opravovat. H začne svačit, sB opraví 1. hromádku.
sB: Dovolíte pane docente?
Začne opravovat 2. hromádu, H vezme 1. hr. a jde ji rozdávat Béčkařům.
H: (k Áňě) Tak slečno vy to máte za D. (k Tomášovi) A vy pane? Takové skoky vám dovolím až z vás bude slavný matematik.
sB (k D): Vy jste měl v písemce jednu drobnou numerickou chybu. Tak tady máte zadání z teorie. (k M) Slečna mi bude muset něco dopočítat, pak uvidíme.(k Filipovi) Vy jste na tom o něco lépe než tady slečna, tak mi tohle ještě dopočítejte.
sB (k D): Á, pán už je hotový.
Dojde k D a píše mu známku.
H: Slečna doktorka řekla, že podmínkou ke splnění zkoušky jsou 4 body z písemky...(Tomáš s brekem odejde)...to je úroveň, na cvičeních spí, a pak se diví.
Sloky zpívají Humhal a Bálková Magdě. Při mezihře tancují valčík. Po skončení písničky odchází ze scény. Magda tam zůstane sedět a tváří se smutně. Pak začne zpívat.
Magda dozpívá písničku a tváří se, jako kdyby jí umřelo koťátko. Za chvilku za ní přichází Dalibor a ostatní.
D: Magdo! Tak jak jsi dopadla?
M: Jé, ahoj Dalibore. Z LAP mě vyhodila, ale mám hotovou LAZ, tak jsem na Béčku.
Ivet: No tak, to snad půjdeš znovu, ne?
M: To ne, už mám zapsanou známku v indexu.
Alina: Vždyť termín ještě je?
Áňa: Prosímtě, vždyť je super, že to má. Mě jen tak tak nechali dneska projít.
Alina: To proto, že jsi se ani neučil nic dokazovat a stejně by to na tebe bylo asi moc těžký.
Áňa: Jdi do háje.
Michal N: Ne, je to fakt hloupé, já bych na ten termín šel.
Tomáš: Který normální člověk, by dobrovolně šel na áčko? Nejste tak trošku masochisti?
Alina: Ne. My tu matiku děláme pořádně.
Michal R: No jasně. To jsme viděli na mechanice, když jsi ani neuměl zintegrovat moment setrvačnosti.
Michal N: A tak, integrály se budou dělat až příští semestr.
Tomáš: Ty vole, a protože je to táák strašně těžký, tak si to necháváte až na konec. Beztak by vás Pošta vyhodil.
Filip: To si děláš srandu, ne? Pelantovou na tebe!
Áňa: Úplně v klidu! Aspoň bych nemusela, jak magor počítat každý den.
Ivet: Aby ses v tý hospodě nepředřela, pitomče!
Áňa: Co řeklas? Kdo je u tebe pitomec, plantážníku?
Ivet: Klidně ti to zopakuju! PI-TOM-ČE!
Michal R.: Hele, nenevážej se do ní, nebo se neudržím!
D: Nechte toho, vždyť o nic nejde.
Áčkaři začnou zpívat.
MJ: TICHO! (utne udbu) Co je to tady za kravál? Copak, copak? Vy to nějak prožíváte...
Všichni: Oni si začali! (ukážou na druhé)
MJ: To mě vůbec nezajímá! Prostě, když nebudete táhnout za jeden provaz, tak se ochudíte o velmi mnoho životních příležitostí. Když ale budeme táhnout spolu, tak to můžeme dotáhnout velice daleko. Je o tom taková věta.....nechť je dáno....Nechť je dáno.... Co jsem to chtěl? Ahááá!
Postupně přichází na scénu všichni co se nějak podíleli na realizaci Bažantrikulace.
KONEC